Něco pájím v garáži, když uslyším divný prskání. Tenký proužek páry vychází zespoda bojleru a vidím bílé jiskry. Sakra tak tohle má přednost.Vyměňuju drát a svorky a vývod tělesa ohýbám tak, aby přes svorku nekapala voda. No dávám bojleru tak měsíc. Maximálně dva.
Kvůli spamu tady dělám menší čistku tak se mi podařilo smazat tento post, takže zde je reloaded:
V Sobotu jsme šli do kina na film: „Hudbu složil, slova napsal“. Přijeli jsme ale moc brzo, takže jsme se ještě cournuli po centru. „Tady jsme měli rýsovnu“, táhnu Olinu do Pizzerie Na příkopě 16. Chtěl jsem se usadit hned za dveřma. „Víš jsem zvyklej sedět v poslední lavici.“ Pizzerie vypadala trochu omšele, dali jsme si jen kafe… Olina už chtěla jít ,tak jsem jí trochu zadržel:“Kam spěcháš? Ještě máme čas.Vychutnej si ten okamžik, kdy můžeš jen tak sedět, a nic nemusíš…“
„Jasný , chceš se ještě podívat po krámech….“
Nic jsme nekoupili, zato film byl bezvadnej. Jedna z mála věcí na který se shodnem, jsou tyhle hořkosladkosladký Emerický komédie. Jinak domácí televizní přání máme absolutně rozdílný. Olina kouká na Řůžovku, já tak maximálně na sport , nebo na Óčko. Poslední můj seriál „Letiště“ jsem přestal sledovat ,takže už nesleduju nic… Jen občas vidíme Krause, když jsme v pátek doma a v úterý seriál „Six feet under“ na ČT2.Místo televize mám na zábavu MACa v kuchyni :-).
Po příjezdu do Žabonos u nás u tchána na verandě přivítali skoro všichni místní týnejdžři. Přišli koledovat, ale vejce nebyly to, počem by extra prahli.
Máme takový pocit, že nám doma v chodbě něco smrdí. Šerýna asi někam ukryla kus čunka čuníka -vepřovou nohu, co dostala jako pamlsek, a my jí nemůžeme najít. Zkrátka něco je shnilého a možná nejen u nás na chodbě.
No je tu pár drátů no. Takovej kontrast přirody a techniky.
Tentokrát byly Nezabudice bez Oliny, jelikož byla v Řecku.Samozřejmě, že byl táborák, i svíčková U rozvědčíka. U svíčkové uznávám jediné-čim tmavší, tím lepší.Převozník s bidlem už není dneska zase tak obvyklý povolání, tady ale stále funguje, a na přivolání přívozu se mlátí do kolejnice zvoní. Špatné počasí se nám vyhnulo, pravda k ránu ve stanu je vždycky trochu zima, ale s tím se počítá.To by pak byla houby romantika že?
25 let po konci základní školy. Vždycky si někdo vzpomněl na nějakou příhodu, a ostatní buď souhlasili, nebo nevěřícně koukali. Já jsem si taky občas vzpomněl na nějaký fragmenty toho, co popisovali ostatní. Ta paměť ram tam prostě je, stačí jen oživit. Musím říct, že holky co přišly, byly všechny krásný. 🙂 Vlastně tím, že jsme byli na jazykovce, a každý z jiný části Prahy, tak jsem se s některými od tý doby ani neviděl.
Báječná lavička, co přišla ze zásilkový služby vypadala nejdřív dost zoufale. Zkusil jsem vzít lodní lak vyrobený v roce 1989, a rázem se to o sto procent zlepšilo. Z laku ubyla sotva třetina- no asi ho budu mít až do důchodu.
Dneska jsem byl poprvé v Tescu v Říčanech. Jelikož nakupuji Pepsi každý všední den, tak vím, že z 30 Kč jí v Bille zdražili na 32 Kč, někde dokonce 33 Kč. Když je akce, což je většinou, když je blbý počasí tak 27 Kč. Jinde než v Bille je taky 30 až 33. No a v Tescu měli cedulku škrtnuto 38 a sleva na 32. To fakt na tenhle průhlednej trik ještě někdo naletí ? Nebo už né, a v Tescu to ještě nevědí ?
No je to tak.. Kamiony přibývají a jezdí už i v polních cestách. Jako nechápu lidi co si na kamiony stěžujou. Já si nestěžuju, chápu, že někdo ty věci dovézt musí. Spíš se zamýšlím nad vlastní spotřebou. Tvrdím, že věci se musí kupovat co nejdražší, protože jsou vlastně nejlevnější. Cena se totiž musí dělit počtem let, co to vydrží. Teď zrovna řeším bojler. vydržel snad jen tři a půl roku, což se mi zdá málo. Všichni mají záruku dva roky-tedy výdrž je dva roky plus štěstí. Bojler teče už tři měsíce, a zařekl jsem se, že nekoupím novej, dokud to ještě běží. Únik se ustálil na jednom kýbli týdně. Zatím nejlepší poměr cena/roků záruky je asi 3000 Kč. Takže issue. Báječný západoněmecký služební fáuwé má schnilou pojistkovou skříňku u baterky-na tři roky starý auto je to divný. No spíš je to sofistikovaná metoda, jak prodat co nejvíc náhradních dílů. Japonci jsou zatím na špici, i když s lítostí vzpomínám na to Legacy co jsem ho rozbil, protože to by jezdilo do dneška. Korejci zdatně dotahují, Evropa je v rozkladu. Bohužel. Úředníci,dotace, subvence, sociální sítě. Nějak mi připadá, že celá Evropa žije na dluh.Issue. Někde nám to prostě uniká, a nebude to jen voda z bojleru.
Na inlajnech: http://www.youtube.com/watch?v=I9D72vispiE
V kuchyni (asi dva roky starý):http://www.youtube.com/watch?v=oRNG8PcIhZ0
Blogeři hodně kritizují nový stránky www.nova.cz . Jako vůbec nechápu proč. Já jsem měl vždycky rád parodie, třeba Českou sodu, Kartinki.cz a tohle je velmi důstojným pokračovatelem.Oni to totiž nepochopili. Ta modrá sekce je bulvár občas s prvky parodie a ta červená je parodie zpátky to směřuje okrajově k bulváru.
http://tn.nova.cz/bin/front.php?section_id=800&article_id=103544&refresh
Výborně!
Jelikož zprávy nesleduju, v době od 19 do 20 hodin se dají dělat daleko zajímavější věci, tak mi to tak nějak splývá. Když už bych měl se na něco koukat, tak na přátele. David má dokonce největší majstrštyky z přátel nahraný na tripodu.
Televize mi jako vůbec nějak uniká. Večer před spaním maximálně dokumenty na tématickejch kanálech. Jo a ty Muži na stromech to si pustím, Aljaška je krásná. Filip sleduje Zoufalý manželky. Olina ještě stále Růžovou zahradu , i když tuhle u toho se smíchem vyprskla „Vichr z hor!“ Byla tam totiž nějaká debata ve stylu: „Já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn“. (kdo nezná Svěráka, ať si doplní vzdělání).
Hraní nějak flákám, teda Mario kart wii v onlajnu je bezvadný, a někdy se dokonce sejdou slabší hráči, takže jsem třeba i na špici. Nejmíň mi jdou starý tratě ze starejch konzol, který jsem nehrál v originálu. To co znám z GAMECUBE či z DSka už je dobrý. Ve dvou občas paříme i Fotbal Mario strikes back. Zato Olina se nám rozehrála . Může za to podložka Wii Fit. Nemilosrdně sleduje váhu a nabádá k různým aktivitám. Takže hádejte, kdo má nejlepší skóre ve skoku na lyžích a ve fotbalových hlavičkách?
Stopařka stála u cedule Říčany. Na tom není nic neobvyklého, protože tady se občas PID autobusy porouchaj, nebo díky neznalosti řidičů jedou jinam, nebo jindy. Vidím jí asi na sto metrů, tak jako ukazuju palcem dolů, jako že nikam daleko nejedu, a tudíž nemá smysl zastavovat. Dál sleduju cestu přede mnou, a hlavně druhou stranu. Tam totiž stávají místní strážníci a na otevřeném poli, kde čistě náhodou platí ještě padesátka, s oblibou měří rychlost.Takže jsem stopařku zahlédl znovu až v okamžiku, když jsem jí míjel, tak se mi zdálo že měla snad vyhrnutý triko až nahoru a prsa venku. Dobrý den …….. teda. Nebo se mi to jen zdálo? No asi se mi to nezdálo, jelikož nějací Davidovi kámoši jí prý viděli taky. Zastavili ze zvědavosti a byla prý opilá.
Filip navštívil Zombie walk 2008 v Praze a druhý den už byl na jůtubu.My to nějak nestihli.No snad příště.
Krajiny.
Pár videí jsem umístil na YOUTUBE, adresa je http://www.youtube.com/davy771y
V Kozojedech jsou prý lepší. Přijeli jsme už v osm, což se ukázalo býti dostatečně včas. Pagoda měla 17 metrů. Vedle toho stál strom a hasičské auto. V pozadí občerstvení a pódium s country kapelou. Měli jsme si vzít něco s sebou, fronta na cokoli k pití byla šílená. Se skleničkou vína už jsem spěchal něco vyfotit, právě zapalovali. Fojr to teda byl slušnej, naštěsí hasičské auto mohlo zůstat v klidu. Pak začala hrát lepší bimetálová kapela. Pamatuju si na hit Vykulený voči, ale i ostatní byly dobrý. Nějaký holky tam měly skoro stejnýho(jen tlustšího) labradora a taky se jmenovala Šery!! Před půlnocí už měl oheň snesitelné rozměry, tak jsme si šli sednout k němu. Kapela byla i od ohně slyšet velmi dobře, několikrát se změnilo složení a začali hrát převzatý fláky. Je potřeba říct, že až do písničky „Nakin onhéuvéns doůr“ to byl docela slušnej fesťák, v tomhle momentě jim to ale začalo nějak ujíždět. No i my tak trochu unavení jsme se odebrali k domovu.
V sobou jsme přišli nějak nečekaně domů, u nás na návštěvě další týnejdři. Bavili se tím, že do sebe pouštěli impulsy. No je to moje vina, samozřejmě. Jednou jsem jim vyprávěl, jak jsme na táboře podobnou srandičku dali na latrínu. Stačilo na každou stranu díry na hřebík připojit jeden pól. A v příhodný okamžik zatočit.
