Chvíle, kdy nic nemusíš reloaded

Kvůli spamu tady dělám menší čistku tak se mi podařilo smazat tento post, takže zde je  reloaded:  

 

 

V Sobotu jsme šli do kina na film: „Hudbu složil, slova napsal“. Přijeli jsme ale moc brzo, takže jsme se ještě cournuli po centru. „Tady jsme měli rýsovnu“, táhnu Olinu do Pizzerie Na příkopě 16. Chtěl jsem se usadit hned za dveřma. „Víš jsem zvyklej sedět v poslední lavici.“ Pizzerie vypadala trochu omšele, dali jsme si jen kafe… Olina už chtěla jít ,tak jsem jí trochu zadržel:“Kam spěcháš? Ještě máme čas.Vychutnej si ten okamžik, kdy můžeš jen tak sedět, a nic nemusíš…“

rysovna2.jpg

rysovna.jpg

„Jasný , chceš se ještě podívat po krámech….“

Nic jsme nekoupili, zato film byl bezvadnej. Jedna z mála věcí na který se shodnem, jsou tyhle hořkosladkosladký Emerický komédie. Jinak domácí televizní přání máme absolutně rozdílný. Olina kouká na Řůžovku, já tak maximálně na sport , nebo na Óčko. Poslední můj seriál „Letiště“ jsem přestal sledovat ,takže už nesleduju nic… Jen občas vidíme Krause, když jsme v pátek doma a v úterý seriál „Six feet under“ na ČT2.Místo televize mám na zábavu MACa v kuchyni :-).

istylejidelna.jpg

Po příjezdu do Žabonos u nás u tchána na verandě přivítali skoro všichni místní týnejdžři. Přišli koledovat, ale vejce nebyly to, počem by extra prahli.

velikonoce2007.jpg

Máme takový pocit, že nám doma v chodbě něco smrdí. Šerýna asi někam ukryla kus  čunka čuníka -vepřovou nohu, co dostala jako pamlsek, a my jí nemůžeme najít. Zkrátka něco je shnilého a možná nejen u nás na chodbě.

Přejít nahoru