David's Blog

Na Kypru se jezdí vlevo.Určitě jsem si chtěl půjčit auto alespoň na 3 dny.Olina byla ale proti. První den jsme nedokázali ani pořádně přejít silnici.Po pár jízdách zamlženým autobusem (venku 40, uvnitř 19 Celsia) teda mlčky souhlasila. Prvních pár kilometrů jsem řídil já. Na druhý pokus jsem se trefil na dálnici. Když mi to začalo konečně trochu jít, tak v nějaký vesnici si to Olina zkusila nanečisto, a pak už mě  k tomu nepustila. Autoroutingová mapa Kypru není součástí evropský mapy, tak jsem navigoval podle neroutovatelný mapy.V Nikósii co jí říkaj Lefkosie bylo přes 40 stupňů .Alespoň tam nebylo moc turistů .Ve starým městě jsme pěšky přešli do ilegální turecký zóny. Musí se tam vyplnit takovej papírek jako vízum. V turecký zóně měli značkový zboží za podezřele levný ceny. Olině se líbila muzika, co se linula z krámu s cédéčkama. Pán nám prodal CD za 2,50 E, uvnitř bylo fixou napsáno TOP 15.Celej krám s přepalama.. tady asi duševní zákony moc neplatěj..

Náhodou jsem se dočetl o tom, že mají i akvapark.Sice starší, ale bylo to tam docela dobrý.

Další den po návštěvě místa zrození Afrodity (velký kámen na břeju moře) nám začal docházet benzín.Klídek, japonský auta mají kontrolku , která svítí až když je ručička úplně na nule. Olina teda pak jako že  odbočí z dálnice, že už tam fakt jako nic není. Ještě nesvítí kontrolka vidím to až ze zadní sedačky,ale jestli chceš tak klidně. Po odbočení z dálnice Olina hlásí že jí to škube. Hmm. Radši vypni klima. Tak stačí jen najít nejbližší pumpu. Navigace říká asi 5 km, nezbývá než se zeptat. V lékárně mi radí, že pumpa je max 1 až 1,5 km přímo rovně. Koukám zblízka na tu kontrolku benzínu a ona to není kontrolka ale ŠROUBEK. Kontrolky nět. Rychle nastartovat dokud se nevypaří výpary. Poslední kopeček před pumpou a trojka netáhne. Olina tam dá dvojku a dojedeme k pumpě.Ke stojanu jsme zajeli blbou stranou. Pán obsluha říká abyse’me to otočili, ale musíme ručně, protože už nejde nastartovat.

Památek jsme moc neviděli, protože v takovým vedru se nám nikam moc nechtělo.Spíš jsme střídali bazén a moře a zase bazén.

Fotil jsem jen kamerou a občas i něco nafilmoval.

Půjčit si golfový vozík byl výborný nápad. Paní nám říkala ať moc neblbnem, né jako ti němci, co přejížděli lidem nohy na pláži. Musel jsem podepsat smlouvu s malým písmeny a složit kauci 1000 Kč, prý normálně vybírá  2000, ale když vypadám tak seriózně. Ono je to ale strašně nestabilní a i když se to zdá, že to je pomalý, tak  na pořádnou šlupku je to dost. Po úvodním otrkání jsem ho půjčil Filipovi a zkoušeli jsme zatáčky. Pak v klidu sešlápl pedál proudu až na podlahu při plným rejdu.Nějak jsme se podivně naklonili a řítili jsme se na sloupek.Na poslední chvíli jsem mu šáhnul do řízení a jako zázrakem jsme projeli dírou mezi sloupkem a stromem(více na téen cézet)

. Musel jsem to jít rozdejchat. Stopy vedly asi tak dva centimetry od sloupku i stromu. Kdybysme tohle chtěli project schválně, tak to určitě nedáme.

Během zbývající hodiny a půl jsme svezli ještě celou naší rodinu a dva němce na pivo.

http://www.youtube.com/watch?v=p_lfIIdyHpQ

Předpověď počasí byla panicky špatná. Naproti tomu skutečné počasí bylo nádherné. Stále kolem dvaceti stupňů. Polovina skupiny včetně mne šla jen kratší výlet. Vymlouvali jsme se, že někdo musí připravit dřevo na večer. Šli jsme tedy jen na Branov a zpátky, plus smozřejmě dvakrát přívoz. Přípravu dřeva jsme pojali trochu průmyslovým způsobem (vlek +motorovka) zase jsme to ale zvládli de facto ve třech. Táborák začal, když Olina dostala hlad, tedy ve tři čtvrtě na šest. Zase dřív skončil. Nevím jak ostatním, ale mně se spalo báječně. 🙂 V neděli jsme našli spoustu hub, páč jsme šli brzo. Komu se nechtělo, měl smůlu, páč jsme je vysbírali. Oběd-tradiční svíčková. Tentokrát světlá a sladká. Ale dobrá 🙂

Dějství první-Spartááá:

To že, se Sparta stane mistrem, jsem věřil už po derby. Před posledním utkáním  už jsme si ani nepřipouštěli, že by to mohlo dopadnout špatně. Akorát jsme to nějak neodhadli, a nemohli jsme najít místo na zaparkování(modré zóny zamozřejmě volné). Nakonec poslední místečko až na Štrossmayráku. Nahoru že pojedeme tramvají. Ovšem ta z Vltavský už přijela tak natřískaná, že se málem ani neotevřely dveře. „Eště dva kousky !“,zařval Michal a vecpali jsme se na první schůdek. “ Prej kousky…. skokilový chlapy..“ .kvílel chlapík nad náma.V Kamenický asi pětasedmdesátiletá paní se hlásí, že bude vystupovat. Marné bylo přesvědčování, ať s náma jede na fotbal. Vytvořil jsem jí uličku a velmi pomalu vystoupila. Samotný fotbal byl trochu nerv, ale Řepák to trefil báječně. Mistři.Cestou zpátky se stavujem ve Večerce .Vietnamský prodavač se směje mému kloboučku. Dvoulitrovou colu light prodává za 30 Kč, což je hodně dobrá cena. Diskutujeme o tom,  jak s takovouhle marží může žít. Potkáváme na dálnici smutný baníkovce na cestě z Příbrami. Divoce na ně máváme Sparťanským kloboukem, ale tváří se kysele.

Dějství druhé- Hokej.

V semifinále to jsem prostě věřil až do konce, že to dáme . 7 vteřin, nájezdy a jsme ve finále. Finále je každý zápas sám o sobě a první gól je polovina úspěchu.Ta druhá samozřejmě štěstí.

Dějství třetí-volby.

Natírám zrovna prkna na terase. Ve 14.00 jsem se ani nejdu podívat na prognózu. Tak jako na půl ze srandy a napůl vážně jem řekl, že když to dopadne blbě, tak odcházíme. Pustil jsem si to asi v 15.00. Koukám na to jako blázen,ale minule to vypadalo taky dobře, a nakonec se to zkazilo. Kouknu na lidovky, a tam už jsou průběžný výsledky z malých obvodů. Tak to už je dobrý, protože to ukazuje pro komanče jen 96 mandátů a jak všichni víme, malý obvody jsou jejich bašta. Sedím u toho asi dvě hodiny a sleduju tu nádhernou jízdu. V 75ti procentech už je jasno. Poprvé po dlouhý době zapínám ČT24 na delší dobu. Takhle to vypadá, že sice nezbankrotujem, ale tu dluhovou kouli potáhnem dál.Což je velmi vysilující. Nebylo by lepší fákt jako zbankrotovat hned a začít od nuly? I když jsem rád, že jsme neuvěřili těm oranžovejm pohádkám o třinácti důchodech.

Zkouším vložit video přímo sem:

startengine

Pro přehrání použijte iTunes, nebo jiný, stejně dobrý program.