Třikrát radost

slivoviceagain

Dějství první-Spartááá:

To že, se Sparta stane mistrem, jsem věřil už po derby. Před posledním utkáním  už jsme si ani nepřipouštěli, že by to mohlo dopadnout špatně. Akorát jsme to nějak neodhadli, a nemohli jsme najít místo na zaparkování(modré zóny zamozřejmě volné). Nakonec poslední místečko až na Štrossmayráku. Nahoru že pojedeme tramvají. Ovšem ta z Vltavský už přijela tak natřískaná, že se málem ani neotevřely dveře. „Eště dva kousky !“,zařval Michal a vecpali jsme se na první schůdek. “ Prej kousky…. skokilový chlapy..“ .kvílel chlapík nad náma.V Kamenický asi pětasedmdesátiletá paní se hlásí, že bude vystupovat. Marné bylo přesvědčování, ať s náma jede na fotbal. Vytvořil jsem jí uličku a velmi pomalu vystoupila. Samotný fotbal byl trochu nerv, ale Řepák to trefil báječně. Mistři.Cestou zpátky se stavujem ve Večerce .Vietnamský prodavač se směje mému kloboučku. Dvoulitrovou colu light prodává za 30 Kč, což je hodně dobrá cena. Diskutujeme o tom,  jak s takovouhle marží může žít. Potkáváme na dálnici smutný baníkovce na cestě z Příbrami. Divoce na ně máváme Sparťanským kloboukem, ale tváří se kysele.

Dějství druhé- Hokej.

V semifinále to jsem prostě věřil až do konce, že to dáme . 7 vteřin, nájezdy a jsme ve finále. Finále je každý zápas sám o sobě a první gól je polovina úspěchu.Ta druhá samozřejmě štěstí.

Dějství třetí-volby.

Natírám zrovna prkna na terase. Ve 14.00 jsem se ani nejdu podívat na prognózu. Tak jako na půl ze srandy a napůl vážně jem řekl, že když to dopadne blbě, tak odcházíme. Pustil jsem si to asi v 15.00. Koukám na to jako blázen,ale minule to vypadalo taky dobře, a nakonec se to zkazilo. Kouknu na lidovky, a tam už jsou průběžný výsledky z malých obvodů. Tak to už je dobrý, protože to ukazuje pro komanče jen 96 mandátů a jak všichni víme, malý obvody jsou jejich bašta. Sedím u toho asi dvě hodiny a sleduju tu nádhernou jízdu. V 75ti procentech už je jasno. Poprvé po dlouhý době zapínám ČT24 na delší dobu. Takhle to vypadá, že sice nezbankrotujem, ale tu dluhovou kouli potáhnem dál.Což je velmi vysilující. Nebylo by lepší fákt jako zbankrotovat hned a začít od nuly? I když jsem rád, že jsme neuvěřili těm oranžovejm pohádkám o třinácti důchodech.

Přejít nahoru