David's Blog

Nemít banku, tak se ani doma večer nezasmějem.

Olina mi vyprávěla, jak našeho bankovního poradce požádala, jestli by nám nedal formulář na splátku na revolvingový úvěr.

„Co to je?“ Vytřeštil oči. 

„Tak to nevadí, já přijdu i v pondělí, stihnete to?“

Napsal si poznámku na POSTIT lístek.

„Určitě to stihnu, paní Molnárová, ale dneska jsem nějakej vygumovanej.“

Přitom on osobně s náma tenhle úvěr podepisoval. Pamatuju si to, protože když jsme se divili, že vzrostly procenta, tak nám zaníceně vyprávěl, že je to proto, že v jejich mateřské zemi se jim díky vlastním zaměstnancům ztratily nějaký miliardy.

Nedávno mi přišel z týhle banky mail, že si mám vyzvednout platební kartu.Slušně jsem se zeptal, kdy mají polední přestávku, ale odpověď nepřišla. Asi to píše nějaký robot,ale vypadá to jako normální uhlazeně ručně psaný mail.

Výsledek je ten, že do banky si chodíme pro vtipy, a skoro celou banku si děláme sami. Ještě nám chybí v krámě chybí CASHBACK, povolení úvěrů  by mohli dát do Mojíbanky a je to. Byli bysme kompletní pobočka. Stejně to tak dopadne. A to se vyplatí 🙂

Už dlouho nebylo, ale na začátku ledna bylo. Firemní dodávka je nová, a tak startuje perfektně. Bohužel stála přes vánoce, a teď stála v závějích sněhu. „Drcnu do Tebe, a normálně to rozjedeš“. To jistě 🙁  .Pod sněhem byl čistý led a rozjely se mi akorát tak nohy. Navíc ta dodávka je mnohem větší, než osobák. „Tak lano no..“. U svýho auta zařadím redukovanou zpátečku, a koukám, jak se lano napíná jak struna. Buď to vyjde, nebo něco praskne. Na poprvé né, ale na podruhé jsme Skůdo vytáhli. U Subaru akorát pěkně zasmrděla spojka. Na tyhle akce by to chtělo nějaký super želví převod, v tomhle je mechanika neúprosná. Jinak jsem ale Outbackem 2.5 l spokojen. Motor je sice starší konstrukce, ale zase jezdí i na hypermarketový benzín, což se o novějších Sůčkách říct nedá. Zvuky, který se z motoru ozývají jsou příšerný už pár let, ale nikdo neumí říct, jestli to má vliv na funkci. Každopádně kdo může říct, že má jedno auto šest let?

Hlavně jsme vytáhli brusle s nožema. Měl jsem je na sobě asi potřetí v životě, trochu netradičně jsem se nejdřív naučil na inlajnech, a pak až na nožovejch. No shrnul bych to asi tak, že nějak jezdím a nepadám. S Olinou jsme šli koupit lux, ale pak se to zvrhlo, a  koupili jsme příbory, bundu, košili, šaty, prádlo, rukavice..No co, někdo nás z tý krize vytáhnout musí. Tankujeme za 21.50. Po té rallye, co předvedla cena ropy v posledním roce je náhle vše jasnější. Mám dojem, že všechny ty ekonomický ukazatele jsou jaksi virtuální, stejně jako investiční letadlofondy.

„V pořádku pane řidiči, a dejte si do pořádku to osvětlení espézetky.To je nějaká móda tady, to už jste asi třetí auto co má nefunkční osvětlení espézetky“.

„Nedávno bylo v servisu,to víte, japonci“.

Tomu říkám funkční represe. Policie obšancovala všechny výjezdy z barů a diskoték na místní Stodolní   Černokostelecké. Všude kolem se potáceli opilí týnejdžři, ovšem opilý neodjel nikdo.:-) 

Máme jediný štěstí, že nemusíme ráno ve špičce dojíždět do Prahy. Počínaje sedmou ráno se už od Mukařova doprava zhušťuje a Uhříněves a dále ve směru do centra je na stupni pět až šest. David tvrdí, že když mají škoulu od devíti, tak může vyjet autobusem max. o 15 minut později, protože zbytek prostojí v kolonách. Od prosince budou přesměrovaný všechny autobusy z Depa Hostivař na Háje, protože na Depo se už nedalo dostat vůbec. Ona se nám totiž Praha rozplizla na ležato. Řešením je určitě příměstská železnice. Tu jsem taky poradil na cestu do školy Filipovi. Teď bude vlak ve špičkách jezdit dokonce po patnácti minutách. Problém je v tom, že v Říčanech, ani v Uhří přímo na nádraží nic nejede a nádraží se musí hledat. I tak je to ale za 29 minut v centru. Navíc panťáky 40 let starý už by leckde považovali za turistickou atrakci, a tady se jezdí za běžný tarif.

Né vždycky z pekárny vyjede standardní kostka-jednou mi to nabobtnalo moc.

Ten dort vlevo je slaný- párky a ták 🙂

Pěkný střílny. Nebo jsou to tak úzký okna? Nejdřív jsem myslel, že je to nějaký obranný val. Pak to ale natřeli pastelkovýma barvičkama. Vylouply se z toho řadový domky, kterejm někdo říká kadibudky. Mně to spíš připomíná hippiesbunkry :-), tady budou určo bydlet květinkový děti. Asi jako o soukromí to moc není, každopádně barvičky jsou to pěkný.

Nikdo mi nevymluví, že podzim má nejhezčí barvy. Jezdím teď často po silnicích třetích a čtvrtých tříd, protože je to rychlejší. Na všech trochu širších silnicích se totiž doprava zpomalila na neúnosnou mez. Třeba silnice 113 má v řadě obcí !třicítky!, což ve svém důsledku znamená pomalu se táhnoucí kolony. Noname silnice jsou prázdný a často rychlejší.I když scenérie zase často nutí zastavovat a vychutnávat si barvy podzimu 🙂 

Jdu po chodbě a naštvaně se kouknu na Davida ode dveří jeho pokoje. Je 22.00, a on jak jinak, něco hraje. Máme vypínač i zvenku z chodby, tak se rozhodnu že mu rozsvítím, aby to vypnul a šel si lehnout. Pohled oči v oči a moje levá ruka plácne do vypínače. Světlo a hned tma a jedna miňonková žárovka se odděluje od objímky a letí jako uhasínající rachejtle prostředkem pokoje. Šíleně se tomu chechtáme a já jdu nahodit pojistky. Tak takhle nějak dneska letěly akcie na vólstrítu.

U cedule Říčany stál tentokrát opilý chlapík, stopoval tak, že mi skoro skočil do dráhy. To jsem teda zpozorněl. Že by se dneska braly sociální dávky? Radši trochu uberu a vidím dalšího! Motá se ve stromečcích, a vypadá to že co nevidět upadne. Navíc má nějakej historickej foťák nebo co, a je celej v černým. Asi jako jde naproti ze hřbitova. Né už ho vidím blíž, je to měšťák a snaží se skrýt ve stromečkách s radarem. Je to prakticky jediný úkryt, kde lze měřit na tomto rovném úseku silnice v polích nově nainstalované omezení na 70 Km/hod.