Dnes ráno bylo po dešti a hnedka před domem mě přepadla taková ta vůně borovice. Říkal jsem si, že jenom ti nejšťastnější lidi můžou vyjít ráno ven a cítit vůni borovice. Pampelišky na poli už jsou takové lehce odkvetlé a to je taková připomínka toho, že to, co platilo před týdnem, tak už vlastně dneska vůbec neplatí. Ta příroda se umí taky pěkně rychle proměnit.
Vzpomněl jsem si na to, jak před dvoma měsícama jsme v Jordánsku v poušti zírali na tu nádheru a připadalo nám to krásný, ovšem třeba ti Jordánci zase zírají na tohleto, že to naše je takový živější.
