Tento způsob léta zdá se mi šťastným. Žádný čtyřicíky, přesto se dá chodit v triku a občas i sprchne.Parádní západy slunce z barev, co umí jen léto.
Archive for Červenec, 2016
Léto2016
Neděle, 31 července, 2016Nová sezóna začíná
Středa, 20 července, 2016
Na Spartu po červeném koberci
Středa, 20 července, 2016
Čundr 2016
Neděle, 17 července, 2016V sobotu ráno jsme se všichni tak nějak dali dohromady a jako že teda už opravdu vyrazíme .Ono jsme vlastně vyrazili už v pátek, ale po 400 metrech od vystoupení z vlaku v poslední vesnici jsme potkali místní fesťák, kterej ještě nezačal. No tak začli kvůli nám o trochu dřív. A jelikož byl s námi expert na přepálené začátky, tak jsme přepálili začátek.
V sobotu ráno tedy bylo potřeba začít úplně jinak a líp. Cesta lesem, dokopce skopce a ták. 🙂 Trochu se nám rozpadaly bágly, tak první zastávku plánuji u benzínky, kde nám prodají kromě jiného i gumycuky. Pak následuje pasáž asi hodinu lesem z mírného kopce a tím trochu pookřejem. Za další hodinu jsme už na „Velké přehradě“ Sedlické přehradě.Nikdy mě ta stavba nepřestane fascinovat.Ptáme se místních na hospodu v Sedlici, ale prý máme smůlu a lepší to bude u elektrárny. U elektrárny teda pozdně poobědváme. Všechny telefony hlásí bez signálu GSM. No není to skvělé? Je zákaz přecházení „Malé přehrady“ Vodní nárdž Vřesník.Ovšem ten tu byl vždycky a vždycky se tam přecházelo. Hledám svojí starou kešku, ovšem nemůžu jí najít. Nemám u sebe ani přesný souřadnice a Vodafone tady nemá použitelná data , a to ani edge. OK pokračujeme do kempu. Těch 20 km s báglama okolo 12 kilo už je znát. Postavíme stan, bágly do něj a jdem na prohlídku Želiva. Klášter a svatby v Klášteře .Večeři zakončíme šáňěm, další si kouipíme na spaní. Je výhodnější usnout dřív. Ráno byla děsná kosa. Vybaveni souřadnicemi jsme konečně našli mojí starou kešku. Paráda. I když jsem se pak už Geocachingu nevěnoval, keška dodnes žije svým životem. Našel se Hellixík, který jí adoptoval a stará se o ní. Baví mě stát někde na začátku procesu, něco stvořit. Ale Hellixíci jsou taky potřeba, aby ten prapor nesli dál.
KVIFF 2016
Pondělí, 11 července, 2016Cestou tam jsme viděli cyklistu, vystajlovanýho reklamama až na zadku, zastavenýho policajtem na motorce. Projetí dálničního tunelu na kole asi zadarmo nebylo.
První film Julieta byl místama málo uvěřitelnej a místama hodně uvěřitelnej. No prostě ze života. Před druhým filmem jsme navštívili bar s finskejma specialitama. A samozřejmě i pítka minerálky. Ten pramen hned za Termálem naštěstí není moc horkej. Teorie tygra se dá vidět i podruhý. V deset večer se nám ještě nechtělo spát, takže zajdem někam na skleničku. Nevím proč, ale nikdy ve Varech nemáme štěstí na dobrý víno. No vlastně ani na průměrný víno. Prej došlo no. Poslední co zbylo, bylo mexické stolní „polosuché“.
Hotel Alfred byl dobrej,takovej domácí. Ráno domácí koláčky od babičky, byly jako od babičky. Cibulačka a bageta v Bageterie Boulevard. Pak dokument o soše Odvaha a o jením tvůrci , co dělá jednu sochu dva a půl roku. I to je samozřejmě odvaha. Paráda, zajedeme se do Brna na to podívat, říkám Olině, když vycházíme z kina. Na slavnostní večer byl určenej dress code, jako tyhle akce zrovna nemusím, ale když už, tak se patří ten dress code dodržet. Super choreografie na úvod, vrcholné číslo, kdy před náma prosvištěl jezdec na koni. Spousta cen a hlavně nadšení maďaři, co mluvili anglickomaďarsky. Ti získali hlavní cenu. „Díky ,Karle“. Bohdalka získala cenu za celoživotní dílo. Já sám si jí naživo pamatuju kopat penaltu na Spartě proti Pláničkovi(ano, jsem tak starej, že jsem viděl hrát Kvašňáka a chytat Pláničku). Takže ta penalta… obrovská rána, bodlo a tyčka! Jo a taky jsme na chvíli pokecali s tím sochařem, Jaroslav Róna se jmenuje. Říkal jem mu, že i vývoj elektroniky je taková umělecká tvorba, že tam platěj podobný pravidla. Začíná se s čistým papírem, jednotlivý kroky navazujou na další a nic se nedá přeskočit. A i když se daří, tak jednu věc pětkrát předěláváš, abys dosáhl lepšího výsledku. Po pauze byl ještě film Café Society. Parádní reálie ameriky třicátých let. A taková odlehčená filmová zápletka. Do Puppu na afterpárty nás odváželi v takovejch těch limuzínách. Na párty byla výborná svíčková a slovenská zpěvačka zpívající francouzsky a slovensky. K pití mi nejvíc chutnalo takové růžové skoro bych řekl ovocné víno. Jsme prostě ve Varech.
RFP 2016
Čtvrtek, 7 července, 2016Den první.
Počasí bylo báječné, my stáli s autama na parkovišti skoro na konci dráhy a koukali na letiště. Aha, takže letos dvě akce v jedný, muzika a ještě k tomu letecký tříden 🙂
Bazzookas měli v rámci programu i žádost o ruku, mrzí mě, že jsem nebyl blíž. A ona řekla „Ano“. Richardovi Mullerovi to šlo daleko líp, než na Votvíráku, a ani nepotřeboval židli. Mydy Rabycad byli daleko lepší, než jsem čekal. Vlastně skvělá zábava. Ovšem Repetitor, to byl prostě trashmetal jako v osumdesátkách(ano to byla ta doba, kdy se prodávaly kalhoty s délkou do pasu a nekoukal mi z nich celej zadek). Parádní koncert ,a přitom jen v malý garáži na stíhačku. To už viděl i Sam, který přijíždí vždy pozdě.
Den druhý.
Prostě jsem chtěl být někde jinde , a tak jsem tam byl. Ještě nic moc nehráli takže volím menší bar , několik kubíček a a holky mi pouštěly muziku na přání. Vybaví se mi „Reklama na ticho“. The inspector clusoe, snad poprvý absolvuji skoro celý jejich koncert. Jídlo se oproti loňsku hodně vylepšilo, gruzínské pochoutky i thajská polívka byly báječné. Horkýže slíže maj silný refrén a Tři sestry možná ještě silnější. Víno a táborák stage, víno a táborák stage. Opravdu tam byl i táborák a dobrovolníci hráli na kytaru. To už se ale blížili Offsprings. Ano, čekal jsem, jestli se bude zpěvák ptát kdo tu byl před osmi lety. Hlásil jsem se tak hrdě, jak to jen šlo. Fakt jsem chtěl pak kolem jedný už jít spát, ale jak jsem si vzal bundu , tak jsem zase obživ. Jenže ve dvě to zamázli všude , takže poslední byla naše autodiskotéka asi do půl čtvrtý.
Den třetí.
Ráno opět koupališti Flošna. Holky nám chtěly koupit dětský lístky, že prej se chováme jako děti. Drzý co? 🙂 Zpátky jem jel taxíkem, protože Sam prostě musí ject na votočku do Prahy každý den. Taxikářka si ještě jela koupit Sportku, tak jsem jí popřál ať jí to vyjde , a ať si to ještě užije, když ještě naposledy jezdí dročku 🙂 Naštěstí Sam se vrátil poměrně brzo. Thajští kuchaři a zelené kari. Pálilo to tak akorát. Monkey business mě jako moc nezaujali, to Anti-flag byli daleko lepší. Míchaj nám to nějaký silnější. Vinný střik znamená dvě deci vína a deci vody. Opravdu? Tak snad poslední , co jsem tady ještě nepil, byla Kofola.“Když jí miluješ, není co řešit.“ The 1975 drželi pěknou hudební linku, nebo my jsme drželi linku,nebo nejspíš obojí. Táborák tentokrát jen na zahřátí. Massive attack měli super světla, líbila se mi i hudba.A šíleně moc nápisů , některý i přeložený do češtiny.Prostě některý kapely to tak mají, že s hudbou šířej i svůj světonázor. Vinař to sbalil dřív, takže poslední drunk drink byla kofola a něco do ní. Do spacáku ulehám asi v jednu, akorát tak na to, abych mohl ráno bezpečně odject.
Den čtvrtý.
Zase mě vzbudilo v sedm ráno ostré slunce. Ještě pomáháme nastartovat auto sousední partě holek. Prý jsme šikovný a příští rok jednou s náma.Hm. Hledáme auto s alkohol testery, bohužel žádný nenacházíme. No zrovna to vyšlo tak, že oba dejcháme až navostro. Policajt mi říká, že můžu ject, a já, že ještě čekám na to auto co zastavili přede mnou.
„Aha, vy jedete spolu…no jestli se ale pán u nás nezdrží.“
„No myslím že ne, jeli jsme tak nějak na stejný vlně.“
Ale úplně jistej jsem si nebyl .Ale oba máme nula, to znamená že pokračujem na kafe do KFC.
Přemýšlíme , že příští rok pojedeme asi ve trochu pozměněné sestavě. Sam se smál, že ani letos nic neztratil.Já taky nic neztratil , ale vlastně každý rok něco ztratím a něco najdu.
