V sobotu ráno jsme se všichni tak nějak dali dohromady a jako že teda už opravdu vyrazíme .Ono jsme vlastně vyrazili už v pátek, ale po 400 metrech od vystoupení z vlaku v poslední vesnici jsme potkali místní fesťák, kterej ještě nezačal. No tak začli kvůli nám o trochu dřív. A jelikož byl s námi expert na přepálené začátky, tak jsme přepálili začátek.
V sobotu ráno tedy bylo potřeba začít úplně jinak a líp. Cesta lesem, dokopce skopce a ták. 🙂 Trochu se nám rozpadaly bágly, tak první zastávku plánuji u benzínky, kde nám prodají kromě jiného i gumycuky. Pak následuje pasáž asi hodinu lesem z mírného kopce a tím trochu pookřejem. Za další hodinu jsme už na „Velké přehradě“ Sedlické přehradě.Nikdy mě ta stavba nepřestane fascinovat.Ptáme se místních na hospodu v Sedlici, ale prý máme smůlu a lepší to bude u elektrárny. U elektrárny teda pozdně poobědváme. Všechny telefony hlásí bez signálu GSM. No není to skvělé? Je zákaz přecházení „Malé přehrady“ Vodní nárdž Vřesník.Ovšem ten tu byl vždycky a vždycky se tam přecházelo. Hledám svojí starou kešku, ovšem nemůžu jí najít. Nemám u sebe ani přesný souřadnice a Vodafone tady nemá použitelná data , a to ani edge. OK pokračujeme do kempu. Těch 20 km s báglama okolo 12 kilo už je znát. Postavíme stan, bágly do něj a jdem na prohlídku Želiva. Klášter a svatby v Klášteře .Večeři zakončíme šáňěm, další si kouipíme na spaní. Je výhodnější usnout dřív. Ráno byla děsná kosa. Vybaveni souřadnicemi jsme konečně našli mojí starou kešku. Paráda. I když jsem se pak už Geocachingu nevěnoval, keška dodnes žije svým životem. Našel se Hellixík, který jí adoptoval a stará se o ní. Baví mě stát někde na začátku procesu, něco stvořit. Ale Hellixíci jsou taky potřeba, aby ten prapor nesli dál.
