David's Blog

Stopařka stála u cedule Říčany. Na tom není nic neobvyklého, protože tady se občas PID autobusy porouchaj, nebo díky neznalosti řidičů jedou jinam, nebo jindy. Vidím jí asi na sto metrů, tak jako ukazuju palcem dolů, jako že nikam daleko nejedu, a tudíž nemá smysl zastavovat. Dál sleduju cestu přede mnou, a hlavně druhou stranu. Tam totiž stávají místní strážníci a na otevřeném poli, kde čistě náhodou platí ještě padesátka, s oblibou měří rychlost.Takže jsem stopařku zahlédl znovu až v okamžiku, když jsem jí míjel, tak se mi zdálo že měla snad vyhrnutý triko až nahoru a prsa venku. Dobrý den …….. teda. Nebo se mi to jen zdálo? No asi se mi to nezdálo, jelikož  nějací Davidovi kámoši jí prý viděli taky. Zastavili ze zvědavosti a byla prý opilá.

Filip navštívil Zombie walk 2008 v Praze a druhý den už byl na jůtubu.My to nějak nestihli.No snad příště.

Krajiny.

Pár videí jsem umístil na YOUTUBE, adresa je http://www.youtube.com/davy771y

 V Kozojedech jsou prý lepší. Přijeli jsme už v osm, což se ukázalo býti dostatečně včas. Pagoda měla 17 metrů. Vedle toho stál strom a hasičské auto. V pozadí občerstvení a pódium s country kapelou. Měli jsme si vzít něco s sebou, fronta na cokoli k pití byla šílená. Se skleničkou vína už jsem spěchal něco vyfotit, právě zapalovali. Fojr to teda byl slušnej, naštěsí hasičské auto mohlo zůstat v klidu. Pak začala hrát lepší bimetálová kapela. Pamatuju si na hit Vykulený voči, ale i ostatní byly dobrý. Nějaký holky tam měly skoro stejnýho(jen tlustšího) labradora a taky se jmenovala Šery!! Před půlnocí už měl oheň snesitelné rozměry, tak jsme si šli sednout k němu. Kapela byla i od ohně slyšet velmi dobře, několikrát se změnilo složení a začali hrát převzatý fláky. Je potřeba říct, že až do písničky „Nakin onhéuvéns doůr“ to byl docela slušnej fesťák, v tomhle momentě jim to ale začalo nějak ujíždět. No i my tak trochu unavení  jsme se odebrali k domovu.

V sobou jsme přišli nějak nečekaně domů, u nás na návštěvě další týnejdři. Bavili se tím, že do sebe pouštěli impulsy. No je to moje vina, samozřejmě. Jednou jsem jim vyprávěl, jak jsme na táboře podobnou srandičku dali na latrínu. Stačilo na každou stranu díry na hřebík připojit jeden pól. A v příhodný okamžik zatočit.