David's Blog

Televize se zapla, jako se ostatně zapíná každé ráno. Mám to nastavený na 6.00 kdyby náhodu Filip nevstal tak ho vzbudím. Upřímně tenhle týden už jem ho budil asi dvakrát. Dneska mám ale úplně zalepený oči, jen kouknu na telku a vidím 6:10. Poprosím Olinu, jestli by ho tentokráte nevzbudila . Vedle se Filip divil že má 2:48 na mobilu a i 2:48 na počítači. Prý světový čas. Pomyslel jsem si něco o zakřivení časoprostoru,nebo spíš o rozštelování hodin. Domlouvali se, že ho musí hodit na nádraží, a i tak už mají poždění. Vypadli a za chvíli se vrátili. Dole v kuchyni trouba prý taky ukazuje tři. Ano jsou tři hodiny ráno. Ovladač byl v posteli, a omylem jsme ho asi zalehli.  Na ČT2 opakují včerejší vstávání s posunutým časem.

Jedem takhle po silnici a v poli stojí traktor. Asi deset metrů za ním z ničeho nic šlehají z pole z hluboký brázdy půlmetrový oranžový plameny. No tak to byla hluboká orba asi příliš hluboká.Nechci se pouštět do spekulací, ale z elektriky jsou plameny bílý a modrý, takže možná plynová kapsa.Plynovod tam vede taky.Jen doufám že to pořešili, je to docela blízko nás a nechci být v TéeN CéZet.

Subaru už je pár dní v servisu. Kromě jinýho jsem si tak trochu ulomil kolo. Takže jako bezdomovec střídám různý auta.Naposledy jsem měl půjčenou Škodu Fabii, náhradní ze servisu. Cítil jsem se trochu nesvůj, hlavně to nenabourat. To, že to moc nejede, nevadí. Po rovině ještě celkem jede. Ovšem to pravý zrcátko je snad nějaký mazácký výstřelek. Tak malý přece nemohlo projít technickou. Prej jo a prej je to originál. Šílený. Alespoň je ten protektorátní angličák zelený. Zelená je pěkná na jakým koliv autě, na opačným pólu sympatií je u mě stříbrná. Centrál se choval nějak divně a přičítal jsem to tomu, že je tam dobastlovanej.Pepsi-Max udělá svoje a tak na zpáteční cestě z Jičína zastavuju u kraje silnice v lese. Klíčky nechám v zapalování a zapnutej motor, je to maximálně minuta. Ano auto je zamčené a nastartované. Telefon uvnitř. Na uších mám jen BT handsfree. Stiskem tlačítka sice můžu zavolat posledního volajícího(Olinu), ale 70 km od Prahy si asi stejně budu muset pomoct sám. Po krátkém zhodnocení situace nalézám ve spodní vrstvě silnice kus starého obrubníku. To malý trojúhelníkový okýnko určo není drahý. První rána, okýnko se prohnulo a vrátilo se do původní polohy, jako by bylo gumový. Druhou ránu jsem zkusil ještě silnější a vyšlo to. Teprve po pár minutách v autě zjišťuju, že mírně krvácím z ruky tmavou žilní krví. Volám Gustovi že má naprd auto a že jsem mu ho otevřel obrubníkem.

Kino Aero je jediný, jde jsem našel , že promítají film Největší z čechů. Přijeli jsme trochu dřív, tak jako že si dáme něco na baru. Olina čaj a já mimořádně utrousím, že bych si dal bavoráka. Barmanka pípne že to snad zvládne. Nezvládla to. Olina pije čaj a já deci fernetu smíchanou s deci sody. Za ty prachy je to ale OK takže ani neprotestuju. To kino má pěkný industriální design. Film byl míň filmový a víc dokumentární, než jsem čekal. Nějaký nový žánr asik…. „dokumentart“. Za mě tak 80 procent. 🙂

Na Kypru se jezdí vlevo.Určitě jsem si chtěl půjčit auto alespoň na 3 dny.Olina byla ale proti. První den jsme nedokázali ani pořádně přejít silnici.Po pár jízdách zamlženým autobusem (venku 40, uvnitř 19 Celsia) teda mlčky souhlasila. Prvních pár kilometrů jsem řídil já. Na druhý pokus jsem se trefil na dálnici. Když mi to začalo konečně trochu jít, tak v nějaký vesnici si to Olina zkusila nanečisto, a pak už mě  k tomu nepustila. Autoroutingová mapa Kypru není součástí evropský mapy, tak jsem navigoval podle neroutovatelný mapy.V Nikósii co jí říkaj Lefkosie bylo přes 40 stupňů .Alespoň tam nebylo moc turistů .Ve starým městě jsme pěšky přešli do ilegální turecký zóny. Musí se tam vyplnit takovej papírek jako vízum. V turecký zóně měli značkový zboží za podezřele levný ceny. Olině se líbila muzika, co se linula z krámu s cédéčkama. Pán nám prodal CD za 2,50 E, uvnitř bylo fixou napsáno TOP 15.Celej krám s přepalama.. tady asi duševní zákony moc neplatěj..

Náhodou jsem se dočetl o tom, že mají i akvapark.Sice starší, ale bylo to tam docela dobrý.

Další den po návštěvě místa zrození Afrodity (velký kámen na břeju moře) nám začal docházet benzín.Klídek, japonský auta mají kontrolku , která svítí až když je ručička úplně na nule. Olina teda pak jako že  odbočí z dálnice, že už tam fakt jako nic není. Ještě nesvítí kontrolka vidím to až ze zadní sedačky,ale jestli chceš tak klidně. Po odbočení z dálnice Olina hlásí že jí to škube. Hmm. Radši vypni klima. Tak stačí jen najít nejbližší pumpu. Navigace říká asi 5 km, nezbývá než se zeptat. V lékárně mi radí, že pumpa je max 1 až 1,5 km přímo rovně. Koukám zblízka na tu kontrolku benzínu a ona to není kontrolka ale ŠROUBEK. Kontrolky nět. Rychle nastartovat dokud se nevypaří výpary. Poslední kopeček před pumpou a trojka netáhne. Olina tam dá dvojku a dojedeme k pumpě.Ke stojanu jsme zajeli blbou stranou. Pán obsluha říká abyse’me to otočili, ale musíme ručně, protože už nejde nastartovat.

Památek jsme moc neviděli, protože v takovým vedru se nám nikam moc nechtělo.Spíš jsme střídali bazén a moře a zase bazén.

Fotil jsem jen kamerou a občas i něco nafilmoval.

Půjčit si golfový vozík byl výborný nápad. Paní nám říkala ať moc neblbnem, né jako ti němci, co přejížděli lidem nohy na pláži. Musel jsem podepsat smlouvu s malým písmeny a složit kauci 1000 Kč, prý normálně vybírá  2000, ale když vypadám tak seriózně. Ono je to ale strašně nestabilní a i když se to zdá, že to je pomalý, tak  na pořádnou šlupku je to dost. Po úvodním otrkání jsem ho půjčil Filipovi a zkoušeli jsme zatáčky. Pak v klidu sešlápl pedál proudu až na podlahu při plným rejdu.Nějak jsme se podivně naklonili a řítili jsme se na sloupek.Na poslední chvíli jsem mu šáhnul do řízení a jako zázrakem jsme projeli dírou mezi sloupkem a stromem(více na téen cézet)

. Musel jsem to jít rozdejchat. Stopy vedly asi tak dva centimetry od sloupku i stromu. Kdybysme tohle chtěli project schválně, tak to určitě nedáme.

Během zbývající hodiny a půl jsme svezli ještě celou naší rodinu a dva němce na pivo.

http://www.youtube.com/watch?v=p_lfIIdyHpQ

Předpověď počasí byla panicky špatná. Naproti tomu skutečné počasí bylo nádherné. Stále kolem dvaceti stupňů. Polovina skupiny včetně mne šla jen kratší výlet. Vymlouvali jsme se, že někdo musí připravit dřevo na večer. Šli jsme tedy jen na Branov a zpátky, plus smozřejmě dvakrát přívoz. Přípravu dřeva jsme pojali trochu průmyslovým způsobem (vlek +motorovka) zase jsme to ale zvládli de facto ve třech. Táborák začal, když Olina dostala hlad, tedy ve tři čtvrtě na šest. Zase dřív skončil. Nevím jak ostatním, ale mně se spalo báječně. 🙂 V neděli jsme našli spoustu hub, páč jsme šli brzo. Komu se nechtělo, měl smůlu, páč jsme je vysbírali. Oběd-tradiční svíčková. Tentokrát světlá a sladká. Ale dobrá 🙂