David's Blog

Stopařka stála u cedule Říčany. Na tom není nic neobvyklého, protože tady se občas PID autobusy porouchaj, nebo díky neznalosti řidičů jedou jinam, nebo jindy. Vidím jí asi na sto metrů, tak jako ukazuju palcem dolů, jako že nikam daleko nejedu, a tudíž nemá smysl zastavovat. Dál sleduju cestu přede mnou, a hlavně druhou stranu. Tam totiž stávají místní strážníci a na otevřeném poli, kde čistě náhodou platí ještě padesátka, s oblibou měří rychlost.Takže jsem stopařku zahlédl znovu až v okamžiku, když jsem jí míjel, tak se mi zdálo že měla snad vyhrnutý triko až nahoru a prsa venku. Dobrý den …….. teda. Nebo se mi to jen zdálo? No asi se mi to nezdálo, jelikož  nějací Davidovi kámoši jí prý viděli taky. Zastavili ze zvědavosti a byla prý opilá.

Filip navštívil Zombie walk 2008 v Praze a druhý den už byl na jůtubu.My to nějak nestihli.No snad příště.

Krajiny.

Pár videí jsem umístil na YOUTUBE, adresa je http://www.youtube.com/davy771y

 V Kozojedech jsou prý lepší. Přijeli jsme už v osm, což se ukázalo býti dostatečně včas. Pagoda měla 17 metrů. Vedle toho stál strom a hasičské auto. V pozadí občerstvení a pódium s country kapelou. Měli jsme si vzít něco s sebou, fronta na cokoli k pití byla šílená. Se skleničkou vína už jsem spěchal něco vyfotit, právě zapalovali. Fojr to teda byl slušnej, naštěsí hasičské auto mohlo zůstat v klidu. Pak začala hrát lepší bimetálová kapela. Pamatuju si na hit Vykulený voči, ale i ostatní byly dobrý. Nějaký holky tam měly skoro stejnýho(jen tlustšího) labradora a taky se jmenovala Šery!! Před půlnocí už měl oheň snesitelné rozměry, tak jsme si šli sednout k němu. Kapela byla i od ohně slyšet velmi dobře, několikrát se změnilo složení a začali hrát převzatý fláky. Je potřeba říct, že až do písničky „Nakin onhéuvéns doůr“ to byl docela slušnej fesťák, v tomhle momentě jim to ale začalo nějak ujíždět. No i my tak trochu unavení  jsme se odebrali k domovu.

V sobou jsme přišli nějak nečekaně domů, u nás na návštěvě další týnejdři. Bavili se tím, že do sebe pouštěli impulsy. No je to moje vina, samozřejmě. Jednou jsem jim vyprávěl, jak jsme na táboře podobnou srandičku dali na latrínu. Stačilo na každou stranu díry na hřebík připojit jeden pól. A v příhodný okamžik zatočit.

„Dobrý den, tady si napište co vezete.“

To je panečku vstupní formulář, kolik benzínu….jestli mám rezervní kolo, no pochybuju že bych se tady mohl vybavit odpovídající rezervou.

„No dál mám notebooka, foťák.“

„No ten foťák si rovnou škrtněte.Tady se nesmí fotit. Necháte su ho u nás v úschově.“

„A foťák v mobilu?“

„No ten Vám přelepíme.“

„Tady musíte podepsat souhlas, že chcete čočku přelepit.“

„Tady to je“

„BLEMP“

Tvářili se jako normálně, ale trochu nafrněně. Jestli to není tím, že jsem přijel do Škodovky Toyotou 🙂 No dyk naše služební Toyota už byla vyrobená v Belgii, takže v EU, což už je vlastně taky domácí výroba. Třeba jako tahle kačena ve dřevě.

Přišla nám záporná faktura od Vodafounu. Je to jasný. Kdo nepodepíše, má skvělý tarif. Ale kdo podepíše, ten má ještě lepší. A já jsem asi před měsícem podepsal.

Sněhová vánice.

David má čerstvý řidičák, což mě samozřejmě přivádí k šílenství. Samozřejmě se mu snažím radit. Kruháčem jsme projížděli skrz pruhy, načež mi řekl, že poprvé jede na vícepruhovým kruháči. Pak jsem se na chvíli zamyslel, zrovna se blíříme ke křižovatce. „Brzdi prosím, brzdi..“ ze mě vyhrklo.
Občas mu to chcípne, občas to protúruje, no klasika. No i dkyž já jsem před pár dny taky pěkně protůroval. Odjíždím od pumpy, nastartuju a chci se rozjet. Je tam ale ku podivu neutrál, takže místo rozjetí motor jen zařve. V ti chvíli přebíhá před autem taková ještě docela ucházející žena. Vzala to jako ohromnej fór, divoce poskočila a spiklenecky se na mě usmála. Takže jsem se taky naprosto nepřirozeně usmál taky. Lepší vypadat jako proutník srandista, než jako ten, kdo se chce rozject na neutrál.
Onehdá přijíždím na parkoviště. Vlastně skoro vedle mě přijíždí jedna paní, zajíždíme na parkovací místo současně jako akvabely. Pak se na mě krásně usměje a odchází. Taky se krásně usměju, otevřu dveře, který mi v zápětí vytrhne hurikán Ema a tyhle dveře narazí do auta té paní. Štěstí, že už to neviděla.A štěstí, že už skoro každý auto má dneska ty lišty, takže škoda žádná.

Kouknu do peněženky, tam jen účty a stravenky. Tomu se říká vrchol kapitalismu. Chodím do samoobsluhy a poslušně předkládám stravenky, aby mohlo být ušetřeno pár stokorun na daních, které se přesunou do stravenkových firem.A o tom se hádají v parlamentu, zatímco se zeměkoule nezadržitelně zahřívá a veškerý ty úředníci na stupni Obec—Pověřená obec—kraj—ČR—EU nedokážou za 18 let zařídit ani tak triviální věc, jako je obchvat Prahy. Jednu výhodu to ale má. Zatím v místě plánovanýho obchvatu nerušeně jezdím na inlajnech.

Momentka 🙂