Archive for Únor, 2009

Ska-p

Neděle, 15 února, 2009

Nebo tak nějak se to jmenuje. Už na RFP se mi líbili LOCOS, Filip tvrdil, že je to skoro ta samá kapela, tak jsem šel taky. Částečně také jako pedagogický dozor, aby nechlastali, nekouřili, nehulili…Akorát nevím jak to vymyslet s parkováním, když Prahu 7 změnili na ghetto. Zaparkovali jsme na Libeňáku, kluci měli bez tak legitky, takže  jen já smslístek. Filip se mě ptal, jestli ten Libeňák byl vždycky takhle ponurej, říkám mu, že byl ještě ponurejší. Chodili jsme tudy kdysi na vodáka skrze zahrádkářskou kolonii.

Hřídelák se zaradoval, jako že se blíží Porše. Já bych jel klidně čímkoli, chvíle na zastávce bez oken v silným dešti v teplotě 273 stupňů Kelvina není to úplně ono. Přijeli jsme těsně po sedmý, a to už hrála první předkapela. Hala skoro plná. Řekl jsem rezolutně, že do poga nejdu, a že klukům pohlídám bundy na tribuně. Bylo to sice dál, ale přece se nebudu mačkat. Ze začátku byla i dost zima, ale pak se to nějak ohřálo. Ska-p mají některý písničky jen takový  duc-duc, a u některých zase rafinovaný melodie. Co se týče textů, tak dle zadní LED stěny soudím, že tihle anarchisti protestujou proti všemu. Přičemž něco mě, Klausovce i příjemně  překvapilo. Na koridu bych taky nešel ani zadarmo, a co se týče Palestiny, tak si vždycky vzpomenu na konkrétní palestince, a né na nějaký extrémní bojůvky. Jeden pán z Palestiny, který tu má lékárnu vždycky říká: “ My jsme ten smutný národ“. Swěrldt prostě není černobílý. Každopádně nálada byla výborná, že by proto , že skoro celý koncert jsem nasával trávu všech sousedů? Že legalizace snad už proběhla ? 🙂

Po koncertě jsme se marně hledali asi pět minut, přestože jsme stáli 20 metrů od sebe a navzájem jsme křičeli do telefonu, že stojíme u vchodu 20. Zastávka tramvaje byla beznadějně plná, kluci to chtěli hned vzdát, ale já jsem tvrdil, že se do Porše prostě dostaneme. Taky že jo. Visel jsem na kloubu v místě kde se to otáčí. V pravoúhlý zatáčce o poloměru  pět metrů tyhle podvozky ve styku s kolejí vydávaj příšerný zvuky a celá tramvaj se skoro trhá na kusy. Tyhle tramvaje snad můžou jezdit v Hannoveru, ale co dělaj v Praze?

Teplota zdá se klesla pod od mrazu, a tak jsem jel trochu opatrnějc. Říkám klukům , že jedu pomalu, protože počasí je velmi nejistý. U Nabrufastu stálo policejní auto na houkačkách a za ním auto na střeše evidentně odražený od toho betonovýho sloupku smrti, co je instalujou doprostřed silnice kvůli chodcům. Co jedny ochrání, druhý může zabít. Zvlášť když jsou zasněžený, a nejsou pořádně vidět.

Shrnutí:Ve Ska-p to jsou španělský rytmy, mají tady spoustu fanoušků, a kdyby zažili pořádně komunismus, tak by třeba i nenosili ty rudý anarchistický hvězdy.

No more walls, no more wars.

Pondělí, 9 února, 2009

 

Takže aby bylo jasno. Každý správný E-e-vropan musí alespoň jednou za život navštívit Berlín. Město artefaktů a hrozivě vyhlížejících prázdných míst. Tam kde se před více než šedesáti lety střetly dvě hrůzné ideologie, co nestačila zničit jedna, zničila posléze druhá. Jsou určitá jména, která se nevyslovují, a to zásadně a nikdy.

Nicméně i přes tuhle ponurou historii jsme si to bezvadně užili. Jezdí tu metro na každým rohu a v centru dokonce patrový autobusy, to vše za 16 euro na 48 hodin. Berlín je hodně multikulturní město a je tam vidět spousta žijících cizinců. V některých místech stojí oběd i s pitím v restauraci 6 euro. Příště určo vyrazíme na hezký místa u řeky a v parku- tam se nám teď v zimě moc nechtělo, zase ofšem víme, jak vařej svařák, pivo a taliány :-)).

No spěch

Neděle, 1 února, 2009

I brigádníkům v práci říkám:“ Snaž se pracovat co nejpomaleji.“. A sám v rámci spěchu to přitom porušuju. Koupil jsem si v BIlle koláček plněný pudinkem, a abych ušetřil čas, tak jako že si ho dám v autě. Přejíždím zrovna hlavní Černokosteleckou, tam kde musím dát všem přednost. Jako už teda vyrážím , a jen se modlím, aby ta dodávka , co stojí těsně za křižovatkou tak jako bokem silnice , nezačala  couvat. V tom vidím bílý světla. Co teď ? Zastavit už nešlo,tak pro jistotu přidám aby mě měl co nejdřív v zrcátku. Jako viděl mě na poslední chvíli, už jsem myslel, že bude pojistná událost. Nějak ani nevím jak jsem to teda vymanévroval a z druhý strany jsem na řidiče dodávky radostně mával , že se nic nestalo, i když by to byla de jůre jeho chyba. Ale byla to i moje blbost, páč tam stál tak blbě , že jsem to měl předvídat. Po chvíli jsem zjistil, že mám volant i ruce celý od pudinku.