Jdu po chodbě a naštvaně se kouknu na Davida ode dveří jeho pokoje. Je 22.00, a on jak jinak, něco hraje. Máme vypínač i zvenku z chodby, tak se rozhodnu že mu rozsvítím, aby to vypnul a šel si lehnout. Pohled oči v oči a moje levá ruka plácne do vypínače. Světlo a hned tma a jedna miňonková žárovka se odděluje od objímky a letí jako uhasínající rachejtle prostředkem pokoje. Šíleně se tomu chechtáme a já jdu nahodit pojistky. Tak takhle nějak dneska letěly akcie na vólstrítu.
U cedule Říčany stál tentokrát opilý chlapík, stopoval tak, že mi skoro skočil do dráhy. To jsem teda zpozorněl. Že by se dneska braly sociální dávky? Radši trochu uberu a vidím dalšího! Motá se ve stromečcích, a vypadá to že co nevidět upadne. Navíc má nějakej historickej foťák nebo co, a je celej v černým. Asi jako jde naproti ze hřbitova. Né už ho vidím blíž, je to měšťák a snaží se skrýt ve stromečkách s radarem. Je to prakticky jediný úkryt, kde lze měřit na tomto rovném úseku silnice v polích nově nainstalované omezení na 70 Km/hod.