Na sjezdovkách ve Val Di Fiemme se mluví týden před vánocema převážně česky. Takový český týden. Letos byl první rok, kdy jsme jezdili jen na technickém sněhu. Teploty byly mínusový, ale prostě srážky žádný. Celý čtyři dny lyžování modrá obloha a nažehlený svahy. Když jsem vloni psal v hotelu na takový ten odjezdový hodnotící formulář, co by se mělo zlepšit, napsal jsem jim, ať naladí na STA satelitu ČT 24. A letos už to bylo naladěný.Za ten rok bylo vidět spousta malých vylepšení jak na sjezdovce, tak v hotelu, takže po pravdě jsem v další kolonce zaškrtnul „Improved“.Což neplatí o tom, co vysílali na ČT24. Na zpáteční už byly hranice bez hranic, projížděli jsme šedesátikilometrovou rychlostí mezi dvěma spojenými pruhy provizorně vyznačenými kužely.Vypadalo to, jako že se celníci můžou kdykoli vrátit.
Archive for Prosinec, 2007
Zlepšeno.
Pondělí, 24 prosince, 2007Tak to je bžunda
Neděle, 16 prosince, 2007http://www.youtube.com/watch?v=ANTDkfkoBaI
Ale jinak jako velmi sympatická né? 🙂 Rozhodně upřímná. Nebojí se říct nevím.
Sníh už nějak zmizel, ale na horách snad ještě je. Prší a kapky na objektivu jsou toho důkazem. Každý rok si říkáme, že lyžování ještě před vánocema už příště neabsolvujem, ale každý rok stejně jedem. Alespoň o jeden týden vánočního šílenství méně.
Máme to rozdělený. Já fotím a Olina dělá přáníčka 🙂
Rasťo je ve službě.
Středa, 5 prosince, 2007Ke konci roku se to dycky nějak zvrtne, a nemám ani čas, ani tu správnou náladu psát deníček. Ale má to i svoje výhody. Ze zpáv nevím nic, což je pohoda, jen se mi doneslo, že nějaký chlapík uloupil přes půl jardy, čímž malýho velkýho Standu odsunul v letošní hitparádě loupeží na druhé místo. Ty fotky jsou ze Slovenska, což je jedna báječná země, kde se méně pracuje, zato se tam o to více paří. Po večeři jsem zavelel kurs herna, a tak jsme pařili. Vedle se objímali tři mladíci, za chvíli tam už byli jen dva a zuřivě scháněli toho třetího a mobil toho druhého. Pár bavoráčků bylo, a začal se s náma bavit nějaký Rasťo, takže jsme si párkrát štrngli i s ním. Původní plán byl ten, že zpátky pojedeme taxíkem, bez GPSky se špatně trefuje, navíc cestou do herny nás přivezli autem, takže úplně přesně jsem netušil, kde bydlíme. Rasťo vytáhl taxíkářskou vizitku s pěti číslama, myslel jsem , že je majitel taxifirmy. Jelikož už moc nemluvil, tak na vizitce zaškrtnul jedno číslo, jako že nás kdykoli odveze. Rasťo teda v pohodě odjel, ale my jsme šli radši pěšky. Kurs jsem nabral excelentní, akorát cesta nevedla vždy přímou vzdušnou čarou. Stoupli jsme si na kraj náspu, bylo asi 10 cm čerstvýho sněhu. Jeden, dva kroky a zbytek jsme sjeli po pr zadku. Kubín je fkt malej, takže za chvíli jsme byli u hotelu. Recepční nespala, jak slíbila, a přišla otevřít nám dvěma sněhulákům. Ještě ráno jsme se tomu chechtali. Druhý den jsme udělali setkání, kvůli kterému jsme tam jeli a hurá domů. Za hranicema na rovném úseku bez zástavby (ovšem s označením XXX Bečva) nás fotili městský policajti, takže pravděpodobně dorazej ještě další fotky z cesty.
Oběd byl až pozdě odpoledne, název motorestu Stará vápenka, nebo tak něco, a bylo to děsně dobrý.Ale fakt jako nadprůměrně dobrý.
Hlavní pocit z cesty ale byl ten, že setkání s partnery splnilo to, co jsem od toho očekávali.
Dneska ráno jsme měli teda zprávy puštěný. Zase mluvili o návratu do vlády toho, jehož jméno je už tak trochu sprostým slovem.Olina se ptala:
„Je to socdemák?“
„Né lidovec.“
„No to je jasný on má na krku všechny hříchy, jen to sexuální obťežování mu chybí.“
„No to měl jako první, ale v tom návalu věcí příštích se na to zapomnělo. Náš národ nemá na to, aby si vládnul sám, nejlepší by bylo se svěřit jinému státu, aby nám tu vládli. Američani už tu mají radar /ano, použil jsem slovo mají/, tak tam je to snad s korupcí lepčí.“
„To já bych se spojila s nělým jiným, třeba s Kuvajtem, a mohli bysme je vysssávat :-).
„No Německo chtělo vždycky velkou Evropu, tak třeba to nakonec tak dopadne“.
Zatím jsou tyhle úvahy jako sranda, ale pár srand už se nakonec ukázalo být velmi blízko realitě – o tom možná příště 🙂