Na světelné tabuli svítil nápis Via Pardubice MIL. No tak tento exklusivní dopravce má asi mezipřistání v Pardubicích. Ale co to znamená to MIL? Došlo mi to, až když jsme po několika pěkných zatáčkách přistáli na betonovém vojenském letišti v Pardubicích. Kvůli doplnění paliva jsme si ho mohli prohlédnout takřka celé. Jeden chlapík si u toho letadla zapálil, sekuriťák ho ale hned napomenul, takže vše dopadlo dobře.
Celý týden jsme neviděli teploměr, no jistý je, že bylo megavedro. Velbloudi vůbec nesmrdí. A jsou super.
V oáze jeden chlapík prodával nápoje, a když nás uviděl, tak monotóním hlasem stále opakoval:“Studéna vóda jéden dinár“. Plechovka Coly-light stála taky jéden dinár, což je 17Kč. Takže když na pouti v Praze prodávají Colu za 25 Kč, tak je to dražší než v poušti. 🙁
Ryba prý znamená symbol plodnosti a zákaz antikoncepce.
U hranic s Libyí je pár takovýchle „pump“ s pašovaným benzínem. Všechny ostatní prohřešky ale prý nejsou tolerovány. Náš průvodce „Mondží“ tvrdil, že pasy máme nechat v hotelu, a že kriminalita je mizivá. Je fakt, že jsme se v Tunisku cítili bezpečně. Zvlášť když na každém větším kruháči stál policajt se samopalem s optickým zaměřovačem. Tunisani prý nesnáší Usámu, protože jejich víře dělá tu nejhorší reputaci , ale nemají rádi ani Bushe, protože svými činy prý zavinil smrt mnoha nevinných lidí. Tunisani prý milují evropany a chtějí se jim co nejvíce přiblížit.
Chameleón se nenechal moc hladit. Výhružně syčel. Našli jsme ho na ulici, asi tam žijí volně, jako u nás ještěrky.
Taxíky jsou krásně vyzdobený a jezdí za třetinový ceny, než u nás. Moře jsme měli hned u bungalovu, takže večer jsme jeli třeba na trh do města. Smlování při nákupech je zábavné, a nejvíc to bavilo Olinu.
Komerční banka. No jasně. Francouzská banka. Tunisani mají rádi všechno francouzský a drtivá většina jich francouzsky i hovoří. S angličtinou se nechytám, jen někteří kolem dvacítky umí pár slov. Takže německy. Trhovci ovšem hovoří česky. Teda to co potřebují. Podle vzhledu nás odhalí tak z padesáti procent, a volají na nás “ Ahoj, ….čeko,…..jak se máš… zadarmo, za jéden dinár..“ 🙂 Když řeknou to „čeko“ , tak jim zamávám a usměju se na ně, jako že uhádli. Dokonce pár trhovců se divilo, co že to mám za divnej mobil. Takže následovala moje přednáška o GPS spolu s praktickou ukázkou. Role prodávajícího a kupujícího se teda trochu obrátily, jejich nevědomí o GPS mi připomínalo situaci u nás před sedmi lety. 🙂
Většina tunisanek jsou zahalený, takže pořídit záběry vlasatejch dalo chvíli času a hledání.A tak trochu inkognito. Mondží radil, abysme nefotili policajty a zástavu a fotky prezidenta. Tak trochu jsem ho poslech, no rozhodně to nedám na web, když si to nepřejou. Nakonec jsme všichni rádi uznali, že to stálo za to, a že je dobrý poznat zase něco jinýho.