Tak konečně jsem přemluvil Olču na Pusinky. Nedávají je už ale v žádným multisegmentplexu, ale jeli jsme do letního kina na Střeleckém ostrově. Letní kino se sestává z několika set plastovejch židliček, a z maringotky s promítačkou.
„Tebe zase někdy vemu do kina, ty blbe,“ povídá holka štěněti černýho krásnýho psa podobnýho labradorovi. Pes prostě zlobil v kině, sem totiž psi smí.
Prvních pár minut nad ubrusem plátnem vylétal ohňostroj z Karlovejch lázní, takže šlo taktak vnímat děj. Čekal jsem , že se mi to bude líbit, a líbilo se mi to. Je tam pár takovejch drobností, který jsou odečtený z reality, a který dosud nikdo takhle nepojmenoval.
Dobrý filmý jsou o realitě, a realita je plná dobrých filmů. Sám jsem třeba zažil scénu z filmu Volný pád. Tu jak je D-fens překvapenej, jaký je rozdíl mezi hamburgříkem na obrázku, a tím skutečným. Přede mnou stála paní s vnučkou, a kupovali si kuríto. Bylo vidět, že paní moc často do KFC nechodí. Obsluha jí to začala sázet na tácek , a ona se najednou zeptá:
„Co je tohle?“
„No to je to kuríto.“
„Tahle placka?“
„Chcete to ještě?“
„………….No tak jo.“
Ještě když si sedla s vnučkou ke stolu , tak s upřímným, a trochu odevzdaným úsměvem konstatovala:
„Na tom obrázku to teda vypadá jinak.“
Kalašnikova naštěstí nevytáhla.
Btw, co třeba Smrtonosná past 4.0? Klišé. Fakt jako slabý, slabý, slaboučký. Když přehlédnu ty nereálný počítačový reálie, hrozně slaboučký příběh. Za ty prachy bych snad takovej storyboard napsal i já.
Igor je v armádě, a občas jezdí na mise do takovejch těch zánětlivejch oblastí. Tuhle jsem mu volal, jestli se nesejdem v Chomutově.
„Nesejdem, zítra jedu do Tunisu.“
„Ono se tam něco semlelo? Nic nevím. A to jsem se zrovna ráno koukal na CNN.“
„Né na dovolenou.“
„Jo ták.“
Že mi to ale nepřišlo vůbec divný? Njn, tyhle breaking news průšvihy jsou skoro každej den.