Málem jsem si vyhodil telefon do koše. V KFC jdu vyhodit krabičky od oběda do koše THANK YOU. Už už jsem to tam hrnul, když jsem v tom binci uviděl telefon. Hrábnul jsem pro něj a zachránil ho. Tak tomu říkám vyndání v pravou chvíli. No zase by ta ztáta měla nějakou výhodu. Polovina mojí práce je být na telefonu, takže bez telefonu bych byl rázem free a bez práce. Když jsem tvrdil, že nechci drahej telefon, protože bych ho hned spotřeboval, tak to jsem si rozmyslel. Nokia totiž vždy i při mém používání vydržela minimálně 24 ,měsíců. Před pár týdny jsem si teda koupil „NOKIA E61I“. To „I“ na konci znamená, že se jedná už o finální model. Super kompromis, dá se to nosit v kapse jako telefon, a v nouzi se dá i mailovat, nebo surfovat na netu, nebo fotit.
Není pravda, že každý výlet s Milanem končí návštěvou v nemocnici. Minule a teď to byla výjimka. Jistý je,že na inlajnech se dá zlomit nejen ruka, ale i klíční kost. Takže večer na pařbu šel Sam s náma už jako jednorukej bandita. Strakonice jsou báječný město, který jsem na vojně ani nestačil poznat. Kasíno, hrad i kemp stojí na původních místech, a mám pocit, že se toho zas až tak nezměnilo.
Jé v televizi dávali reklamu na Wiičko. Teď zrovna hraju „WII EXCITE TRUCK“. Ještě mi chybí asi tři mise, abych se dostal do třídy SUPER EXCITE.
Poslední díl seriálu „Pozůstalí“ byl jeden z těch lepších pěti posledních naprosto hororových.
Už před pár díly se Clair divila, že je je jí nový přítel republikán. Chvíli to vypadalo, že spolu budou chodit, ale nakonec zůstali jen lepšíma kámošema. Teď nakonec seriálu Clair odjíždí někam daleko, a vypadá to tak, že už se s ním třeba nikdy neuvidí. Nevím, jestli si ten citát budu pamatovat přesně, ale vyznělo to asi takhle:
„Slib mi, že když ten váš magor napochoduje do Iránu, tak se nenecháš dobrovolně naverbovat, a nenecháš si ustřelit palici… né slib mi to.“