Museli jsme vzít na chvíli do krámku psa. Bylo to dost komický. Dal jsem jí dozadu k trezoru, Šerýna ale vytrvale nahlížela do prostoru krámu. Na každýho zákazníka, co přišel, mohutně vrtěla. Zákazníci si toho hned všimli a měli takovou odlehčenou náladu. No vlastně je to dobrý příklad pro prodavače, taky by měli upřímně vrtět na zákazníky 🙂 V neděli jsme jí vzali na oběd do Čínský restaurace na zahrádku.“Postaráte se mi o Šerýnu? Ehm, teda, radši né , jen jí prosím přineste trochu vody.“ Dobře, ochutnala od nás i kuřecí.
Na ídnesu hlásej, že přijede kámoš bušík. Už se na to těším. Topolánek mu hned při přivítání na letišti už zdálky naznačí , že je jednička. Pak dvě, tři mackovky a záležitost s radarem bude vyřízená.
Né bušík, ale www.danceradio.cz je jednička. Poslouchám ho pravidelně v neděli ráno. Teda někdy se i dívám. Divnej výraz-koukat na rádio.
Po cestě do práce jsem viděl hezký oranžívý autíko s pěknejma kolama .Aha, to je asi ta nová Fáábie. Kouknu na to blíž, a ono je to Suzuki Swift. Vypadá to prostě úplně stejně.
David se nechal ostříhat, teda vlastně probrat, nebo co.Výsledek je takovej, že má to blonďatý afro ještě větší.Sedmdesátý léta by ho přivítala s plnou náručí.
Kupodivu kritickým dnem byla středa. Filipovi skolabovala spolužačka. Pouštěli jim na videu porod, to ještě zvládla, ale přicísařským řezu prostě zbělěla a omdlela. Filipa vyhodili z vlaku. Jako lístek prý měl, ale okamžitě po nástupu do vlaku se mu ztratil z kapsy. No a borec na konec jsem byl nakonec já. Zamknul jsem si klíče i s mobilem v autě. V polích, nikde nikdo a domů daleko. Po pár vteřinách najednou slyším troubení a Olina jede úplnou náhodou po vedlejší silnici asi dvěstě metrů ode mne. Mávají na mě. Já jsem musel mávat víc. Zmocnil se mne takový ten pocit trosečníka. Teď, nebo nikdy. Skáču a mávám tak silně , že opravdu ke odbočují na mojí silničku. Uf. Jedem pro náhradní klíče.
Prostě taková normální rodinka.
