Ano, byli jsme s Olinou na výstavě v Hannoveru. Ten nedodělaný kousek dálnice u Lovosic nás gépéeska prohnala takovejma vedlejšíma silničkama, bylo to ale celkově kraší a rychlejší. Šipky na silnicích samozřejmě ukazovaly jinam, snad v rámci utajení. Slavné dálniční tunely nad Ústím mají samozřejmě omezení na nesnesitelných 60km/hod, zatímco na německý straně na 80km/hod. Cesta tam trvala přesně pět hodin. Německo totiž nemá omezenou rychlost na dálnících(jen některé úseky), a tam kde jí má omezenou, tak méně. Hotýlek s hospůdkou kousek od Hannoveru byl útulný a i jídlo bylo jedlé. Měl jsem domácí rybí tlačenku s opékanejma bramborama a Olina měla řízek. Ráno vyrážíme na výstavu, čekám velkou zácpu. Velký šipky a zelení mužíci nás hnali na parkoviště, měli jsme jec asi ještě dál, ale dali jsme to k Ikee.
Na výstavě bylo hodně známých firem, a i hodně čínskejch obchodníků, co scháněj v Evropě distributory. Jelikož lístky na výstavu platěj i na místní MHD, nechali jsme auto u zastávky tramvaje,a jeli jsme do centra tramvají. Olina se mě ptala, jestli mají metro. Odpověděl jsem jí, že asi né, a v tom tamvaj vjela do podzemí a změnila se v metro.Na okrajích města jsme neviděli žádné beďary nákupní centra, zatímco v centru je obchoďáků spousta.V jednom jsem si vybral zimní bundu mé oblíbené značky Quicksilver. Zlevněná na 110 euro. Vystál jsem frontu u kasy, paní se s každým vybavovala a ptala se na PSČ a podobně. Když na mě přišla řada,paní mi pípla bundu, a na displeji naskočila cena 64.50 . Na etiketě byla ale sleva na 110. Řekla, že těch 64.50 je asi nesmysl, ale zatvářila se, že to nebude řešit. Měl jsem to za 64.50 a místo PSČ stačilo nahlásit ČR. Luxusně rychlou tramvajkou jsme dojeli na kraj města a zbytek autem.
Druhý den pustili dálnici všemi pruhy k výstavišti. Je to takový divný, ject na dálnici v protisměru. Zelení mužíci nás úspěšně donavigovali na parkoviště.Odpoledne po výstavě zase do města.Olina si chtěla vybrat taky něco na sebe, ale bylo to těžký, C&A obchoďák tam má čtyři patra! Akorát při procházení městem jsem se občas namotal do pruhu pro cyklisty.Ty pruhy jsou totiž na každý silnici i na pěší zóně. Čím dál víc jsem obdivoval místní dopravu. Tramvaje mají sklápěcí schůdky. Když jedou na periférní oblast, tak se schůdky sklopí, jinak jsou nástupiště vysoký. Přestupy na jinou linku, nebo třeba na autobus jsou často řešený druhou stranou toho samýho nástupiště.
Večer dávali na jejich televizi-RTL srovnání, který obchod OBI/BAUHAUS/HORNBACH je lepší, dál pak jak se balení aviváží zmenšujou a zase zvětšujou, aby mohli nenápadně zvýšit cenu. Dost kritika.Tohle si unás ještě nikdo nedovolí, kritizujou se jen čočkaři, velcí reklamní partneři jsou tabu.
Poslední den ráno před odjezdem se mnou prohodil pár slov majitel penzionu, říkal, že každoročně dělá pro místní takovou akci, které říká český týden. Čepuje Staropramen a vaří česká jídla. Na zpáteční cestě jsme se stavili v Lipsku pro velikonoční blbůstky. Hnusnou chrupku jsme zažili až po návratu do Prahy.Zrovna v rádiu říkali, že chceme olympiádu, a že jí chceme proto, abychom si mohli vybudovat dálniční obchvat. Co na tom, že ho 18 let po revoluci nemáme. Tssss…. I ten Hannover má asi 1000x větší šanci , než Praha.