Naplánoval jsem to jako rodinný společný dárek k vánocům. Reduta je vlastně docela malý prostor. Asi že jsem lístky kupoval o měsíc dřív, tak nás posadili hned k pódiu. No super :-). Fascinující interiér osmdesátých let. Legendární prostor včetně legend vyfocených na stěnách. Kdo by nechtěl navštívit místo, kde hrál Clinton na saxofon? Akorát bych prosil přečalounit ty sedačky. Svojí nepohodlností konkurují sedačkám v midiautobusu SOR.
Běžně mě baví chodit v roztrhanejch džínách a v mikině s kapucí. Ovšem k této příležitosti jsem si vzal košili, abych nebyl za největšího drbana sálu. (Ano, už na vojně mi velitelé hovorili, že jsem ,,najvjiačší drban Varšauskej zmluvy“.) Kupodivu mne předběhli dva ze čtyř členů kapely. Jasně , hudebně to bylo super, ale vizuelně tomu něco chybělo. A jak říkám, mám velmi, velmi nízko nastavená měřítka.
Trochu mi přišlo, že se ani nesnažili prodávat pití. Byla jen jedna pauza muselo se chodit vedle na bar. Druhá místnost s barem je taktéž v původním znění s titulky osmdesátých let. Trochu jsme se podivovali jednoduchýmu miniaturnímu kávovaru. Celý to bylo vlastně takový návrat do minulosti, bez počítačů a LCD displejů. Legendární klub v retro balení 🙂
P.S. Stále čekáme na sníh.Ale poslední dobou jsou pod sněhem spíš Velikonoce, než leden 🙂
