Pondělní ráno. Asi tři čtvrtě na devět, kupuju si v Kopidlně na náměstí sodovku. Sedám do auta a cejtím se tak nějak mátožně.Ty pondělky by se měly zakázat .Se divím, že to ještě žádnej agent ministr nenavrhnul.
V úterý mi přišel Sony Xperia Z3 Compact. I s pojistkou na blbost na dva roky. První dojem výbornej, docela se mi líbí i menu. Je tam taková aplikace „Lifelog“ která zaznamenává úplně všechno :-).
Chtěl jsem něco menšího než pětipalcový pádlo, ale s lepším foťákem. Foťák je lepší, i když dost dopracovává věci softwarově. V podstatě už z toho padají instagramový fotky. Když není dost světla, jsou to omalovánky, když je to moc rychlý, je tam zase nějaký časoprostorový zakřivení.Dokonce se dá nastavit přístup na kartu přes mass storage, to Samsung neuměl. Takže fotky si automaticky natáhne iphoto a nemusí se to nastavovat.
Negativum je to, že tak nějak nedrží v ruce, je strašně lehkej a kluzkej. A přátelé, co si budeme nalhávat, je to plasťák, ta pojistka bude jistě třeba. Zatím se mi nepovedlo si rozházet v kapse ikony. Párkrát jsem už ale z kapsy volal na nějaké číslo ze seznamu posledních volaných. Vytáhnu telefon z kapsy a zjišťuju , že už nškoho volám. Jednou jsem takhle v sobotu volal Kobolovi. Samozřejně že mi to nebral. Tak jsem mu hned chtěl napst, že nic pracovního nechci, že to byl jen omyl. Napsal jsem tedy:“To byl omyl.sory.“ Mobil to ovšel opravil na :“To byl omyl.SONY“