Ráno jsem na internetu zjistil, že dé jedničku zablokoval kamion snad v obou směrech. Nštěstí lsem vjel už jen do zbytku kolony, ale to byl jen začátek. To se nedá popsat, to se musí zažít. Už nikam moc nejezdím, tak ta dvěstěkilometrová jízda je fakt adrenalín. Snadno se to dá popsat v pětibodech.
1.Dálnice je úzká.
2.Dálnice má ostrý zatáčky a velký stoupání a klesání.
3. Kamionů je hodně a jsou čím dál větší.Při zběžným pohledu na počet kamionů je jasný, že tenhle náklad by nepřepravila ani železnice. Prostě chybí další kapacitní dálnice východ-západ. Z Brna do Bratislavy už kamionů tolik není- takže je jasný kde je problém.
4.Informační nápisy jsou jen v češtině.Takže jak to asi mají luštit cizinci???
5.I v půlce října jsem napočítal snad pět omezení kvůli opravám.
Co ale bylo nejhorší, že jeden kamioňák usnul a začal bez blinkru vjíždět do mýho pruhu.Jen jsem dupnul na brzdu a ani jsem nestačil zatroubit. Kamioňák se naštěstí probral, ale chybělo pár centimetrů. Když jsem ho míjel, jen divoce mrkal očima. Takový ty náhlý zastavovačky při předjíždění náklaďáků mezi sebou, to už mě teda nerozházelo. Aby bylo jasno, nevadí mi kamiony, vadí mi debilní systém, kterej za dvacet let nedokáže postavit pořádný silnice. D1 se začala stavět v roce 1938 a kupodivu některý mosty se použily při dostavbě v sedumdesátých letech. Jesli teda ten Klaus ten Mnichov Lisabon nepodepíše, tak tuhle adrenalin race tu máme na věky.A když podepíše, tak možná taky.