Cestou z Las Vegas jsme si to namířili přímo k Yoshua Tree. Odbočíme z hlavní dálnice a projíždíme krajinou nikoho- teda vlastně indiánská rezervace. Zdálo se, že 70 mil před námi nic není, a začal nám krutě docházet benzín. Prostým pohledem do navigace a do palubního počítače zjišťuji, že k nejbližší benzínce se prostě nedohrabem. Malý benzínky ale v navigaci nejsou-uklidňujem se. Před námi bylo jedno jediný místo, který mělo název, a tam bysme měli plus mínus doject. Tam někoho když tak uprosíme. Posledních 20 mil je to z kopce, ani jsme nedutáme a jedeme na volnoběh. Odbočíme doprava a z dálky vidíme velký nápis CAFÉ. Uuuuuuufff, je to benzínka. Vojenská kolona, snad nám to nevycucnou- né vypadá to , že přijeli na kafe. Chlapíci mají zrovna rozebraný stojan, tak se jdu ptát, co že se to děje. Prý nic, jen zrovna mění cenu. Jelikož jsou tam mechanický převody, tak to musej rozebrat. Hlavně když je-i když dražší. A teď mi to dochází v navigaci se tahle silnice jmenuje „stará národní průjezdní“ ROUTE 66. Dalších 40 mil opět nepotkáme skoro nikoho, kromě pár cvičících vojáků s M16kama. Asi se jim tady dobře trénuje.
Yoshua jsou takový stromokaktusy, k tomu jsou tam takový oblý hnědý skály.
Dva dny spíme v Laguna beach, Pacifik má 17 stupňů. Koupe se v něm jen pár otužilejších-my samozřejmě taky 🙂
