V Kozojedech jsou prý lepší. Přijeli jsme už v osm, což se ukázalo býti dostatečně včas. Pagoda měla 17 metrů. Vedle toho stál strom a hasičské auto. V pozadí občerstvení a pódium s country kapelou. Měli jsme si vzít něco s sebou, fronta na cokoli k pití byla šílená. Se skleničkou vína už jsem spěchal něco vyfotit, právě zapalovali. Fojr to teda byl slušnej, naštěsí hasičské auto mohlo zůstat v klidu. Pak začala hrát lepší bimetálová kapela. Pamatuju si na hit Vykulený voči, ale i ostatní byly dobrý. Nějaký holky tam měly skoro stejnýho(jen tlustšího) labradora a taky se jmenovala Šery!! Před půlnocí už měl oheň snesitelné rozměry, tak jsme si šli sednout k němu. Kapela byla i od ohně slyšet velmi dobře, několikrát se změnilo složení a začali hrát převzatý fláky. Je potřeba říct, že až do písničky „Nakin onhéuvéns doůr“ to byl docela slušnej fesťák, v tomhle momentě jim to ale začalo nějak ujíždět. No i my tak trochu unavení jsme se odebrali k domovu.
V sobou jsme přišli nějak nečekaně domů, u nás na návštěvě další týnejdři. Bavili se tím, že do sebe pouštěli impulsy. No je to moje vina, samozřejmě. Jednou jsem jim vyprávěl, jak jsme na táboře podobnou srandičku dali na latrínu. Stačilo na každou stranu díry na hřebík připojit jeden pól. A v příhodný okamžik zatočit.
