Už tuším, že to nestihnu domů ma večeři. To se mi běžně nestává, zase tak nehákuju. Musím ještě za jedním pánem, ale on přijede domů až za dvacet minut. Tak si dám něco v KFC. Fulera s kaší. Nechápu, proč tu syntetickou kaši musí mít tak strašně horkou. A je vždycky stejně strašně horká, asi jí dělají v nějakým stroji s termostatem na 65 stupňů. Takže si musím dát přestávku, než to vychladne. Ale co dělat. Zkusím vytáhnout notebook, mají tady prý frý wí fí. Nojo funkční. Stáhnu mejlíky. Že bych zavolal domů? S notebookem s vestavěnou kamerou, jasně. Vlastně máme všude vestavěný kamery. Takže jedním klikutím navazuju videohovor s domovem. Doma přítmí kuchyně a na obrazovce Filip s Olinou. Cool efekt maximální.“Usmívejte se , jste v televizi“, říkám pánovi od vedlejšího stolu. Už přesně chápu, proč lidi nechtějí 3G videotelefony, prostě ztráta soukromí. Sám když přijdu z práce, tak telefon prostě vypnu. Né jako na tichý, nebo VIP profil, ale prostě vypínač. Vypnout se je potřeba.