Normálně nám teče do lodi. Naštěstí malinko. Ten laminát už je v jednom místě tak prošoupanej, že prostě propouští. Njn. Kánoe klasická otevřená Vydra, máme jí už devět let bez jediné opravy, či nátěru. Dvacet kilometrů, to je za chvilku, navíc to docela teklo. Bylo tam pár vyloženě mělkých a pomalejších úseků, většina toku je ale poseta peřejkami, takže žádná nuda. Třeba cvičná peřej Hubertus a pár dalších. Před provaleným jezem se jdu radši podívat, kudy na to. Noha se boří to tmavě černýho bahna, pokuším se to trochu umejt. Na mokro jsem zvyklej, tohle ale navíc pěkně smrdí. Takže ten provalený jez jsme jeli, druhý ale byl s válcem, ten nejel nikdo. Byli jsme domluvení, že nás Olina vyzvedne v kempu ve Vojkovicích. Asi 800 m před kempem, je most. Na něm spousta lidí, a všichni nás tak nějak povzbuzovali. No jo, okolo nás startovaly takový podivný plavidla. Nějaký piráti a autobus. Tý brďo, kam jsme se to dostali? To je přesně scéna z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“ eventuelně „TAXI TAXI „. Držíme druhou pozici, když uslyším zvuk spalovacího motoru. V rákosí jsou hasiči záškodníci, a všechny účastníky závodu nemilosrdně kropí…Schytali jsme to taky, ale to už vplouváme do cíle na prvním místě.:-) Prý se ale hodnotí exkluzivita plavidel, takže vyhraje asi ten autobus. Pán v cíli docela vtipně komentuje dojezd ostatních plavidel, zatímco my si už dáváme cílový párek a nakládaný hermelín. To už doráží Olina a nakládáme kánoi. Do příště budu muset udělat první rekonstrukční nátěr. Mohl bych na to hodit nějakou reklamu :-))
Jelikož nemám vodoěsnej foťák, fotil jsem mobilem, a jen když jsem se odvážil ho vyndat z aquapacku.
Tohle už je večer s živou hudbou.