Pomaturitní večírek po dvaceti letech, a já klidně přídu pozdě. Žito na mě hned na pět metrů volá, že večírek právě končí, a že další bude , až mi bude 57. Kluci vzpomínali na drsné hodiny matematiky:
„Tuhle se mi zdál šílený sen. Byl jsem na hodině matematiky s paní profesorkou Láskovou. Jsem normální?“
„Mě …. se o tom občas zdá taky.“
Mě se to teda nikdy nezdálo, zato jsem se během těch dvaceti let několikrát proklínal, že jsem ve škole nedával větší pozor. Na rozdíl od elektriky, nebo fyziky jsem si to nedokázal představit. K programování není potřeba znát celou středoškolskou matematiku, přesto jsem se musel několikrát něco bleskově doučit.
Týjo.. Praha je úplně prázdná. No to je tím, že je tady na návštěvě Bušík. Všude spousta policajtů, a před Hiltonem ho dokonce stráží sovětský obrněný transportér BRDM-2. Bušík Prý přijel na křest nějakýho cédéčka od nějaký bývalý nebo současný ministryně. No Pink mu taky nazpívala hezkou písničku. http://www.sonybmg.cz/video.php?video=VmaK7AgQS63Gkvg
Při večerní procházce jsme viděli startovat balón.Vybrali si políčko mezi dráty vysokého a velmi vysokého napětí. 🙁 Start se naštěstí poved.
Před Spektrem vypadly semafory, bylo teda potřeba dávat přednost.Zvládli to téměř všichni.