No tak tam jsme bydleli. Poslední den po odevzdání auta jsme pojali nápad ject se podívat do Port de Mogan na trh.Ten nápad mělo asi víc lidí. Posilový autobus se pozná tak, že je o hodně starší, než ten regulérní linkový, a o hodně rozvrzanější. Na trhu byly asi z 80 ti procent normální čínský šitky, zbytek něco místního a něco africkýho.Šílený množství lidí. Největší radost měla Olina ze specielních magnetických korálků za 1euro.
Jarní prázdniny se tedy nad očekávání vydařily, hlavně pohoda, klídek, skořicová pálenka. V Praze vlhko a lezavo, i když už i tady je vidět, že letošní italská zima je nenávratně pryč. V neděli jsme prohlíželi doma fotky z dovolený, ale i jiný. Skvělý je to, že za posledních sedm let jsem fotil i v těch nejobyčejnějších situacích. Z toho je nejvíc poznat, jak se všechno mění, a jak každý den, večer a večírek jsou neopakovatelné.
