Pokladní v Bille jsou všechny velmi příjemný, teda kromě starší blondýny, ta se vřdycky tváří jako bohyně pomsty.
Jdu ke kase, zrovna tam nikdo není. Malá černovlasá pokladní ale ještě řeší minulý nákup .V ruce má dva papíry a sešívačku. Nejde jí to prošít, tak obří silou zatlačí na pult přímo v místě, kde je skleněný scanner čárových kódů. Pod její malou rukou se scanner prohýbá snad o dva centimetry. To mě vytrhává z obvyklé letargie, najednou se jako ve filmu smrští prostor a roztáhne čas. Vytrhávám jí sešívačku z ruky a vyndavám vzpříčenou sponku.
Kluka u lahůdek už znám, je tam minimálně několik měsíců. Chci od něj jen rozpůlit rybí aspik. Nemá nůž, ten za chvíli sežene. Přemýšlí, jestli řezat podélně, nebo příčně. Nakonec vzdá obojí a práci dokončí jeho zkušenější kolegyně.
Asi za čtrnáct dní kupuju ten samý aspik. Prodavačka řeže příčně, což se ukazuje jako daleko pracnější. Po cestě aspik a celou svačinu naházím k pytlíku do pečiva. Zamířím k první volné kase ,a pytlík hodím na pás. Přál bych Vám vidět ten škleb, co bohyně pomsty předvedla, když musela z pytlíku „navíc“ vyndat asi tři věci.
Aby bylo jasno, Billa v Říčanech je daleko nejlepší samoobsluha, dávám jí tak čtyři a půl hvězdy z pěti, třeba do teska jdu maximálně v sebeobraně tak jednou za rok.Ono taky není Billa jako Billa. Třeba ta v Jičíně ještě nemá ten poslední design.A zdálo se mi, že sortiment je užší. Prej teda v Říčanech je Billa nějaká vzorová , něco jako matka všech Bill.